Tomte

Tomte nebo tomtenissen (švédsky), nebo nisse (dánsky a norsky), je domácí skřítek ze skandinávského folklóru, který obývá lidské domovy a pomáhá jejich obyvatelům. Tomtar a nissar jsou v moderní době primárně spojováni s Vánocemi a pod jmény jultomten (švédsky „vánoční skřítek“) a julnissen (norsky „vánoční skřítek“) se skrývají dárkonošové, kteří svým vzezřením i chováním odpovídají americkému Santa Clausovi.^[1][2] Ve své starší podobě ochránců domovů se tito skřítci podobají různým ochranným duchům přebývajícím v divočině, především norským huldrám a švédským skogsrå, podobní jsou také islandští elfové neboli huldufólk. Slovo tomte, v podobě tonttu, přijala pro skřítka také finština.

Víra v nisse má pravděpodobně původ v předkřesťanském kultu předků, jak napovídají představy o ochránci domova, který je totožný se zakladatelem statku, jako v případě norského gardvorda a haugebondena. V té době jim bylo nejspíše obětováno především na zimní svátek jól. Víra v existenci domácích bůžků se zachovala i po přijetí křesťanství, ale zároveň začali být směšováni s bytostmi jako jsou trollové, draugové a huldry. Ve snaze o vysvětlení jejich existence v rámci křesťanského světonázoru se objevovalo podání, že nissar jsou padlí andělé, kteří skončili na střechách lidských domovů, podobně jako ti co padli do vody se stali vodními duchy a ti co do močálů například elfy.^[3] Od 16. století se víra v domácí duchy a další lidové představy staly terčem útokům protestantských kněží a učenců, kteří je chápali jako pozůstatky pohanství a katolicismu, spojové s ďábelským vlivem. Během osvícenství víra v nisse a jim podobné bytosti dále upadala, ale v 19. století se v rámci romantického nacionalismu staly oblíbeným tématem folkloristiky a symbolem autentické kultury skandinávských národů.^[2]

Jméno nisse pravděpodobně vychází z vlastního jména Nils, které je zase podobou jména Mikuláš, které se začalo ve Skandinávii používat po reformaci pod německým vlivem. Původně bylo používáno v dánštině, poté bylo převzato do norštiny, především ve východním Norsku. Švédské tomte a norské tufte vychází z výrazu pro „pozemek“ a odkazuje na funkci ochránce statku, kterou tyto bytosti zastávaly.^[4][5]